3 nejzávažnější chyby, které jsem udělal na volné noze

Budování osobní značky je těžká dřina a velký (veřejný) příslib. Ručíte za výsledek vlastním životem a za nikoho se už nikdy neschováte.

Chyby na této cestě jsou ale důležité checkpointy, ze kterých můžete (a budete) čerpat. Dnes vám odhalím své tři největší chyby za posledních 11 let mého života. A taky se dozvíte cenné rady, jak z nich pro sebe vytěžit maximum.

Skříň s kostlivcema se otevírá, tak pojďme na to.

1. Byl jsem dlouho v tzv. Době temna

Před sedmi lety jsem si založil živnostenský list a rozhodnul jsem se profesionálně živit grafickým designem. Cesta na tuto relativně zpevněnou plochu začala ale mnohem dříve.

Tomuto zásadnímu kroku totiž předcházely čtyři roky kreativní horečky a halucinací, kterým pracovně říkám Doba temna. Byla to doba nekončící tvorby v naprosté izolaci. Později také sbírání síly vymanit se z tohoto bludného kruhu. Nejdůležitější bylo si ale uvědomit, že člověk v nějakém bludném kruhu vůbec je!

Když nevíte, že nevíte, že nevíte

Během této doby jsem si pod vlivem Dunning-Krugerova efektu (DK) připadal jako takový modernější Picasso, který poslouchá cool elektronickou muziku a místo štětce má kouzelnou počítačovou myš. A recept na všechno, samozřejmě.

Snažte se během této doby tvořit spíše do šuplíku a daná díla konzultovat s někým, ke komu vzhlížíte a kdo je v daném oboru skutečným odborníkem. Žádný učený z nebe nespadl a pokud nemáte adekvátní a odbornou kritiku, většinou se moc neposunete a pokud ano, tak zpravidla špatným směrem.

Je jednoduché se dostat k Photoshopu a vyexportovat z něj obrázek, který se někomu zalíbí. Tento člověk často stejně jako vy vlivem DK efektu nevidí, že dané dílo je nekvalitní a s klidem ho používá pro svou značku. Může to mít dalekosáhlé následky.

Čtyři roky je dlouhá doba, která také nechává následky. Vysvobodil mě až odchod na studium grafického designu, díky kterému jsem si dal za své předchozí počiny sem tam i pár facek.

Sbírejte relevantní zpětnou vazbu

Nemusíte nutně chodit na VŠ, abyste získali na svou práci širší nadhled. Je to jedna z cest. Stejně dobře vám může posloužit správná komunita, ve které se (virtuálně i osobně) pohybujete a která vám dodává relevantní zpětnou vazbu. One man show is over…

Grafický design má sloužit a podávat výkon, a proto jeho hodnocení nemůže být ochuzeno na pouhé líbí/nelíbí. Pokud je to jediné kritérium, kterým posuzuje vaši práci vaše okolí – je čas na změnu. Hledejte kritiku, hledejte chyby, hledejte komunitu.

Na mém Behance profilu jsem obdržel cca 500 komentářů na svou práci z celého světa. Jsou mi k ničemu, protože mi nikdo neřekl, co jsem udělal špatně. Jednou jsem ale osobně navštívil Behance Portfolio Review, ukázal odborníkům svou práci a získal jsem za půl hodiny zpětnou vazbu, která mě nakopla a posunula vpřed.

Jak říkal na škole můj učitel Václav Houf – pokud zkysnete v tomto temném vakuu nebo (průměrné) reklamní firmě moc dlouho, jsou tyto následky téměř nevratné a kreativní myšlení zahodíte do koše. Takto v koši každý rok končily desítky portfolií uchazečů o studium tohoto oboru. A to moje tam málem skončilo taky.

Takže co s tím?

Doba temna vás tak či tak nemine, otázkou je, jak dlouho bude trvat. Snažte se, aby byla co nejkratší. Může to být doba tvorby u vás doma v pokojíku, nebo někde ve firmě, kde po vás vyžadují kvantitu na úkor kvality. Snažte se v tomto prostředí být co nejkratší dobu. Neničte svůj potenciál.
Kostlivci vytvoření v této době budou ve finále vaší motivací. Budete díky nim neustále nahlížet na svou tvorbu kriticky, protože pokud později opět zůstanete delší dobu na jednom místě, DK efekt si pro vás zase dojde.
Pokud je to možné, studujte co nejvíce odborné literatury, čtěte odborné články a blogy, nebo jděte daný obor studovat na VŠ. Je to nejlepší vakcína proti všudypřítomné šedi a průměru.

Tak. Opouštím dobu temna i práci v reklamce, vyřizuji živnostenský list a stěhuju se do Údolí šalin víc na sobě makat.

Jenže další zásadní chyba na sebe nenechala dlouho čekat.

2. Snažil jsem se vystupovat jako grafické studio

Píše se rok 2009 a nastal čas to zase někam posunout a nenapadlo mě nic horšího, než vystupovat jako grafické studio. Od těď vše, co dělám, dělám jako my. Nebyl čas lámat si hlavu, jestli je nějaká krize nebo ne.

Čili už né vytvořil jsem, ale vytvořili jsme. Projekty popisuji množným číslem a vystupuju jako značka, která to všechno zvládá jako tým odborníků. Cílem bylo vystupovat důvěryhodněji, protože jsem nabízel na jednotlivce tak neuvěřitelně široké spektrum služeb, že by tomu snad mohl věřit jen blázen, že za tím stojí jediná osoba.

Posuďte sami:

Můj jednočlenný tým odborníků navrhoval loga a vizuální styly, grafické manuály, rozličné druhy tiskovin a k tomu ještě kompletní webdesign včetně návrhu jeho obsahové struktury. V solidní digitální agentuře práce pro deset lidí.

Delegovat práci jsem neuměl, takže jsem to všechno dělal sám. Nevěřil jsem, že někdo jiný dokáže dotáhnout rozdělanou práci v požadované kvalitě. A to byla ta zásadní chyba.

Musíte se rozhodnout, zda-li chcete dělat jednu specifickou věc jako jednotlivec na volné noze, nebo řídit studio a mít lidi, kteří mají různá zaměření a dokážou zrealizovat větší projekt v požadované kvalitě.

Pokud jste jednotlivec a tohle všechno (nebo klidně půlku) poskytujete sami, rychle mačkejte červené tlačítko a katapultujte se. Já ten button nenašel ani po čtyřech letech, a tak si mě našlo samo.

Když nenajdete tlačítko, najde si vás

Tvůrci mají hluboko v sobě ukrytu jednu archetypální vlastnost – chtějí na tomto světe totiž zanechat svou stopu. Já jich chtěl zanechat opravdu hodně. A docela dost stop jsem tímto způsobem zanechal na svém zdraví.

Pokud selžou všechny kontrolky, které se můžete během své kariéry naučit nebo vyčíst z chytrých knih, jedna se rozsvítí vždy a za každé situace – vaše zdraví. Pokud toho děláte víc, než je možné zvládnout, tělo se vždy nějak ozve. Workoholismus, vyhoření, vyčerpání. A u mě ještě jako bonus autoimunitní onemocnění.

Po letech vydávání se za grafické studio z posledních sil buším do tlačítka jako o život:

Přestal jsem se vydávat za grafické studio a začal jsem se profilovat pouze pod svým pravým jménem.
Celých 70% grafických činností, které jsem doposud nabízel a realizoval, jsem přestal dělat a začal odmítat.
Po dodělání bakalářského studia jsem opustil školu, abych měl dostatek času na to věnovat se jediné specifické disciplíně – tvorba log a jednotných vizuálních stylů

Co z toho plyne?

vyberte si v práci to nejlepší, čemu se chcete profesně věnovat a investujte veškerý čas do této jediné činnosti
zbytek zahoďte a poptávky po těchto věcech automaticky odmítejte
neseďte na dvou židlích zároveň, ale věnujte se jedné na maximum. Pokud chcete studovat, studujte a věnujte se škole. Pokud chcete pracovat a budovat svou značku a praxi, věnujte se tomuto a na zbytek se vykašlete. Bez školy musíte ale obzvláště dbát na to, abyste se neustále vzdělávali sami. Pokud nemáte sebedisciplínu, DK si pro vás dojde.
jakmile se začnete vzdělávat v úzkém oboru, který jste si vybrali, stanete profesionálem na danou problematiku, protože ti, kteří se snaží dělat všechno, nikdy nepůjdou tak do hloubky, jako vy.
až se stanete profesionálem, uvědomíte si, jak velký amatér vlastně pořád jste. Objevíte totiž tolik nových poznatků a informací, které jste doposud neznali, že rázem budete přistupovat ke svému oboru s patřičnou pokorou. Jste-li vizuální designér, ovlivňujete prostředí kolem sebe a často i životy lidí. Dost na to, abyste se začli ptát sami sebe, proč to děláte a proč to děláte zrovna takto.

Tereza Venerová z agentury Proof & Reason popsala na letošním brněnském Barcampu tento stav – kdy se člověk začíná věnovat pouze jedné specializaci – jako přechod z junior (designéra) na senior (designéra).

Jsem tedy senior? No minimálně zdravotně jsem si tak už určitě připadal. Každopádně dny a měsíce plynou dál a další checkpoint je na obzoru…

3. Na všechno jsem říkal: ANO, umím, udělám

Přichází jaro 2013. Jakmile si na dveře nalepíte své jméno, máte najednou pocit daleko vyšší zodpovědnosti. Ten tlak, který na mě dříve plošně tlačil ve formě velkého množství různorodé práce, se nyní koncentroval do úzké trysky strachu z odmítnutí jakéhokoliv projektu.

Měl jsem pocit, že když už se specializuji pouze na Corporate Identity Design, musím brát všechny zakázky, protože jinak budu zase muset začít jíst pečivo. A to je dost strašidelná představa. Jediná možná odpověď na poptávku byla tedy ANO.

Brzy jsem zjistil, že to je nesmysl. Pokud se věnujete úzké specializaci, máte pro to téma osobní vášeň a jste ochotní tomu věnovat velké nasazení a dostatek času, poptávky budou brzy převyšovat vaše kapacity a vy si (konečně) budete moci projekty vybírat.

Začnete postupně filtrovat klienty, zakázky, témata a budete dělat věci, které vás buďto baví, nebo jim fandíte, nebo budete mít zájem se o daném oboru něco naučit.

To zní dobře, ne? Dojít do tohoto stádia ale něco stojí. Mě to stálo 11 let práce a více než 12 000 odpracovaných hodin. A nejlepší na tom je, že tam vepředu na mě netrpělivě čekají další a další chyby. Další a další checkpointy.

Jaká z toho plynou poučení?

nikde není řečeno, že musíte obsloužit všechny
pracujte na projektech, ke kterým máte blízko a další takto podobné budou následovat
pokud nestíháte, nebo se domníváte, že projektu nemůžete věnovat adekvátní čas, odmítněte
pokud vás někdo opravdu chce, počká si i několik měsíců

Theodore Roosevelt řekl: „Ten, kdo nedělá žádné chyby, nedělá ani žádné pokroky.“

Takže tím to ale nekončí…

Tři chyby mám za sebou, už nyní ale vím, že budu brzy mluvit o čtvrté. O tom ale zase příště.

Těšte se na své chyby a využijte je jako odrazové můstky k další cestě vpřed. Pokud vám tento text usnadní nahlížet na tyto chyby s větším nadhledem, nebo dokonce díky němu nezajdete tak daleko, aby vám muselo napovídat vlastní zdraví, že něco už přeháníte, budu moc rád.

Stalo se vám něco podobného? Podělte se v komentářích.

A samozřejmě sdílejte dál, pokud v tom vidíte trochu smysl.

Užitečným chybám zdar.

Prevzaté z blog.jirichlebus.cz/2015/04/26/krize-grafickeho-designera/